Myslela jsem si, že takovou tu chřipku, kdy se moje tělo vyrovnává se změnou klima, budu mít první týden, ale to se o slovo hlásily rostoucí osmičky. No, a minulou neděli to byl přesně měsíc, co jsem tu, takže jsem si půlku týdne oslavila ucpaným nosem, bolavým krkem a nafouklou hlavou.
V pondělí jsem si na pár minut myslela, že bych třeba začala s katalánštinou. Ne, to nevyšlo. Po tom, co mi paní učitelka začala tvrdit, že bruschetta je tradiční katalánské jídlo, mírně jsem se zhrozila. Načež začala vysvětlovat gramatiku a vylezla z ní věta obsahující slova "pok pok pok". Zbytek hodiny jsem strávila hypnotizováním ručičky na hodinkách. Uklidnila jsem se až po cestě domů, kde na malém náměstíčku stáli čtyři mladí kluci a na housle a kytary hráli Little Lion's Man.
International Welcome Day, který se naše univerzita rozhodla uspořádat druhý den v týdnu, spočíval v promítání propagačního videa a prezentaci o tom, jak je katalánština geniální jazyk. Vzhledem k předchozím zážitkům, jsem na všechny grafy vyjadřující počet osob mluvících katalánsky a každou větu o právu mluvit katalánsky kdykoli a kdekoli a na kohokoli hleděla doslova s odporem.
Ve čtvrtek se mi podařilo domluvit tandem. Alba je holčina, která studuje kriminologii, je nenápadná, stydlivá a má rozbitý obroučky u brýlí. Budeme se scházet každý týden a na střídačku si pomáhat s učením. Alba potřebuje konverzovat anglicky a trošku si rozšířit slovní zásobu. Já potřebuju kohokoli, kdo umí španělsky. Večer jsme s Annou strávily pečením super skvělýho dortu k Verčiným narozkám. Vůně piškotu, čerstvý ovoce, hledání obrázků svíčkové, rajské a knedlo-vepřo-zela. Rakouský Vánoce a žebříček nejoblíbenějšího cukroví. Zážitky z cest, plány. Jak já tu holku zbožňuju!
V pátek ráno nejsem schopná vylézt z postele. Je mi zle, nemůžu mluvit a jsem celá upocená. Chřipka je tu, juchu. Celý den se kurýruju, abych byla schopná dojít večer na narozeninovej večírek na střeše. Myslím, že se i tak docela povedl. Měli jsme skvělý guacamole, zpívali jsme Hodně štěstí zdraví ve všech jazycích, Sluneční hrob v lámané češtině od všech našich zahraničních kamarádů. Leo rozehrával na kytaru, co se dalo. Náš dort měl úspěch, viděli jsme ohňostroj a konverzovali španělsky, anglicky, česky.. jak se zrovna dalo. Nakonec jsme vyrazili do víru Festivalu Mercé, svátku barcelonské svaté patronky, největší události celýho roku. Trsli jsme si na Place Reial, Lorenzo nám v opilosti povykládal svoje lokální milostný avantýry a pak už můj plnej nos a bolavej krk zaveleli ke spánku. Achjo.
V sobotu se potím jako blázen, ale aspoň jsme s holkama vyrazili do Ciutadelly na nějakej odpolední festivalovej program. Indický tanečky, salsa, předtancovávání jazzu a swingu. Hezký. Večer tu hrají zadarmo The Kooks a já bohužel ležím doma s teplotou. Sucks.
V neděli se dokopu aspoň na blešák. Konal se na Plaza del Mar, kousíček od pláže. Skvělá muzika, krásný hadry, nakoupený trička na spaní a skejtování za 1 éčko, koženej kufr za pět a nějaký ty knížky. Večer se dopuju Paralenama a doufám v lepší týden. Z okna slyším řev a hudbu a bubny, neodolám a utíkám se podívat před barák, co se děje. Pochod po Via Laietaně se blíží ke konci, už jsou tam jenom anarchisti, kteří stejně jako všichni ostatní tady v Barceloně točí ohněm nad hlavou, okolní lidé křičí a bojí se a radují se a běhají pod oheň a celý je to strastně zvláštní a asi docela nebezpečný. Napráškovaná to zvládnu sledovat 15 minut a pak musím zpátky do postele.
V pondělí je mi konečně líp. Po pár zatažených dnech taky konečně vychází slunce a tak se vydáváme do Badalony, kde je krásná pláž a velký vlny, ve kterých blbneme celý den. Naše rakouská Annička je spíš asi nějaký převtělení delfína a vlny miluje snad dokonce ví než já, takže ji nemůžeme dostat z vody. Trochu se s holkama necháváme strhnout a po pár pěkných fackách od vlny a podprsenkou od plavek až u pupku ji radši zahazujeme a přidáváme do toho trošku té polonahé erotiky, ne asi. Nicméně skákání ve vlnách se v zářijových teplotách nedá vydržet úplně dlouho, takže nakonec vyrážíme obhlídnout kalifornský molo kousek v dáli. Happy place for happy people, zapadá slunce a je nám fajn.
Večer se koná poslední ohňostroj Mercé, tak se stejně jako několik dalších stovek lidí vydáváme na Placa Espana podívat se na tu slávu. Srdíčka, květiny, malý světýlka pohybující se na všechny strany a k tomu všemu španělský hudba. Hezký. Trochu si tu atmosféru zakonzervujeme u piva a kebabu v Ravalu a ukončíme tak sváteční (pro mě chřipkový) prodloužený víkend.
V úterý vaří Tore dánskou večeři. Masová kuličky, bramborová kaše, smetanová omáčka, fialový zelí, mňam. Všichni se mačkáme u jednoho stolu a je nás spousta, ale je to výborný, máme se rádi a tak vůbec.
Ve středu si konečně vyřizuju španělskej účet a vydávám se architektonický low-cost sightseeing - znamená: Casa Amatler, Casa Batló, Casa Mila (Pedrera), Sagrada Familia a jiné budovy podél cesty. Proč se takový budovy nemůžou stavět pořád? Proč stavíme Kauflandy, Billy, Alberty, proč stavíme divný baráky na klíč v satelitních městečkách? Ty domy jsou nádherný, mají nápad, mají něco do sebe, mají obrovský charisma. Jde na nich vidět designérská kreativita, volná ruka, ale taky štědrej rozpočet od mecenáše. Sagrada je šílená. V prvních minutách jsem ji téměř neviděla, protože se znenadání zvedl vítr a vmetl mi písek do očí. Ale jakmile se mi podařilo přestat mrkat, asi mě to trochu uhranulo. Ve foťáku jsem našla kolem 50 fotek jenom samotné Sagrady ze všech stran. No ale, vážně, viděli jste někdy něco šílenějšího? Kolem šesté jsme měli sraz na Placa Espana s tím, že se pojedeme podívat na západ slunce z Montjuic. Začně pršet ještě než vyjedem, takže stojíme se přilepení na zdi banky a čekáme, co se stane. Déšť se moc umoudřit nechce, tak jdeme koupit dort a usídlíme se u Saskie doma na kávu a čaj. Taková trochu ukázka toho, jak tady bude vypadat v zimě, budem sedět s hrnkem v ruce někde v bytě a povídat a povídat. "Does it feel like home, guys?" "Yeah, feels like London." Vyzvednem Hannu a jde se na tapas za euro do 100 Montaditos. Geniání. Narváno lidma, vřava, vůně jídla. Každej kousek čehokoli za 1. Hranolky se čtyřma omáčkama, bacadillos s náplní, olivy, pivo, sangría, co hrdlo ráčí. Končíme večer šipkama v Irish pubu a přáním Shakirovi k narozeninám.
Ve čtvrtek dostanu první pozvánku na večírek od lokálních španělských spolužáků. Juchu, akorát je to trošku z ruky a bohužel už máme na večer vymyšlenej jinej program. Je to ale hezkej krůček k tomu navázat kontakty s opravdovým Katalánskem. Odpoledne máme první hodinu tandemu a jde to dobře. Kolem osmé se se spolužačkou Dorothee a s Veru vydáváme na vernisáž do docela cool book shopu, kde podávají Amaretto na ledu s citronem a nikdo si vlastně není jistej, co že je ta výstava. Potkáme holky a rozhodnem se skočit ještě na jeden drink do Sugar baru. Mojito za 2,8 je to, co chceš. Druhý den musíme všechny vstávat, tak si jdeme na hodinku trsnout na after party po vernisáži v Ravalu, kde je v tanečním sálů ještě prázdno a DJ tak hraje jen pro nás :)
Páteční den náleží MATRÍCULE! Konečně jsem oficiálně zapsaná na fakultu a dostávám potvrzení pro zařízení rezidenčního čísla. Večer to jdeme oslavit na Shakirovu narozeninovou party do Ovella Negra. A od této chvíle bych se k tomu už radši nevyjadřovala, protože po tom, co nás z tohoto baru bezdůvodně vykopli to přestal být dobrej večírek. Skončili jsme sice na cool party v trochu hipsterským clubu Werk it, ale jediný, co na tom večírku bylo povedený byla hudba a DJ. Howg!
V sobotu od rána pršelo a tak jsem u mě doma nad sušenkama vymýšleli s Kristin a Rosel, co pro naši Anničku k narozeninám. Na večerní party si sama upekla dva dorty a věděli jsme, že všechno ostatní k snědku i pití si nachystá sama. Nakonec jsme obešli pár květinářství a našli nádhernej květináč s malýma papričkama a bylo jasno. Dorty byly výborný, jídlo bylo skvělý, přišlo spousta lidí a my jsme si zase dokázali, že nejlepší večírky jsou doma. Do šesti do rána jsme tancovali v obyváku, vařili v kuchyni dobroty, pili bowli, jedli ovoce a pouštěli si starý hity. Postupně se všichni trousili domů, já jsem si šla na 5 minut odpočinout k Anně do pokoje, aha, tam jsem usnula a vzbudila se asi za půl hodiny, kdy už všichni byli pryč a Annička chtěla jít spát.
Nedělní první longboardování a piknik v Ciutadelle s kolumbijskýma kamarádama Verčiné spolubydlící. A zítra zase do školy.
Žádné komentáře:
Okomentovat