6 VĚCÍ, KTERÝ MĚ ROZČILUJÍ V BARCELONĚ
1. "Uhni!"
Od malička mě učili, že "první se vystupuje a pak až nastupuje". To ale malý španělský děti asi nikdy od svých maminek či babiček neslyšeli, takže celý takto (ne)vychovaný národ se při nastupování do veřejné dopravy cpe do dveří hlava nehlava a často se diví, jaktože to jako nejde.
Od malička mě učili, že "první se vystupuje a pak až nastupuje". To ale malý španělský děti asi nikdy od svých maminek či babiček neslyšeli, takže celý takto (ne)vychovaný národ se při nastupování do veřejné dopravy cpe do dveří hlava nehlava a často se diví, jaktože to jako nejde.
2. Drahý vstupy na památky
Ano, já vím, že zaměstnanci stojí peníze, elektřina stojí peníze, restaurování památek stojí peníze... ale TOLIK peněz? To jste se asi zbláznili, ne? Chcete-li šířit svou kulturu, musíte jí zpřístupnit i těm, kteří běžně po kapsách nenosí stoeurovky. Tak ráda bych si prohlídla všechny Gaudího domy a klidně o nich vyprávěla celýmu světu a vy byste pak tady měli návštěvníků plnou kopu, ale na to můžete rovnou zapomenou, vy vyděrači! Ale já si počkám, já si počkám..
3. "Catalááááá"
Dobře. Beru v potaz, že Katalánsko je historické území Španělska. Taky beru v potaz, že katalánština je jazyk, kterým mluví mnoho lidí, je to jejich právo, je to něco, co určuje jejich osobnost, podporuje tradice, zvyky, národní cítění. Věřím, že je to důležitá součást každodenního života. Ale přestaňte mi to, do háje, na každým rohu vnucovat. Já se fakt snažím, učím se španělsky, jazyk, kterej jsem nikdy nestudovala a teď v něm mám všechny hodiny ve škole. Snažím se poslouchat, rozumět, chápat. Ale potřebuju trochu pomoct, trochu popostrčit a vy mi v tom opravdu nepomůžete tím, že na mě zatvrzele budete mluvit katalánsky. "Můžete mluvit španělsky?" "No, catalá!" Come ooon, people, oba jsou to vaše jazyky a tady to přehnaný odmítání vlastního státu je někdy až za hranicí snesitelnosti.
4. Metro
Situace se má takhle: metro mě tady sere ještě víc, než normálně. Přijedete-li na dopravní uzel a potřebujete-li změnit linku, ocitnete se v labyrintu chodeb s vydýchaným vzduchem, ze kterých není úniku. Potulujete se pod zemí několik desítek minut, než jste vůbec schopní najít cestu k jinak barevné lince. Dokonce i v Praze na Můstku jsem schopná dostat se ze zelené na žlutou osmdesátkrát rychleji. Nebo: běžíte už tak pozdě do školy, vlezete do metra, cvaknete lístek a zjistíte, že jste na špatné straně. Chcete přeběhnout na druhý směr metra, ale to bohužel na dané zastávce nejde, musíte vylízt z metra, přejít ulici, vlízt do metra,cvaknout lístek čekat 10 minut než můžete podruhé cvaknout tříměsíční jízdenku a teprve pak čekat na další vlak. Kdo vám ty plány chodeb sakra kreslil?!?!?
5. Můj dům, můj..
Tohle se má prosímpěkně asi takhle: domy v centru Barcy jsou dost starý. Jsou historický, krásný, mají atmosféru, ale jsou starý. Čas od času se samozřejmě najde nějaký majitel, který celý barák zrekonstruuje, vymění okna, nechá postavit výtah, zateplí stěny. To se ale opravdu děje jen výjimečně. Většina domů nemá na chodbě sklo v oknech, okna profukují, trouby nepečou, ledničky vrzají a Španělé neví, co s tím. Naše lednička vrzala takovým způsobem, že jsem OPRAVDU jsem musela vzít olivový olej a promazat dvířka a problém byl vyřešen. Moje spolubydlící si málem myslela, že se stal zázrak. Nehledě na to, že dost často v celým domě vypadává elektřina a internetový signál po celé Barceloně a okolí je asi tak třikrát pomalejší než, na který jsme běžně my geek freaks zvyklí (potvrzeno z mnoha stran!). Chápu, že například Skandinávci dbají o domy tisíckrát víc, protože v nich kvůli zimě tráví také tisíckrát víc času, ale přece jenom naučit se řešit běžný domácí opravy je podle mě základ bydlení od dávnověku..
6. Krádeže
Tohle mě fakt nebaví v každým městě. Proč si pořád musím držet kabelku pomalu i nohama, aby mi z ní někdo něco nevytáhnul? Přestaňte mě vopruzovat a padejte makat, sráči.
Ano, já vím, že zaměstnanci stojí peníze, elektřina stojí peníze, restaurování památek stojí peníze... ale TOLIK peněz? To jste se asi zbláznili, ne? Chcete-li šířit svou kulturu, musíte jí zpřístupnit i těm, kteří běžně po kapsách nenosí stoeurovky. Tak ráda bych si prohlídla všechny Gaudího domy a klidně o nich vyprávěla celýmu světu a vy byste pak tady měli návštěvníků plnou kopu, ale na to můžete rovnou zapomenou, vy vyděrači! Ale já si počkám, já si počkám..
3. "Catalááááá"
Dobře. Beru v potaz, že Katalánsko je historické území Španělska. Taky beru v potaz, že katalánština je jazyk, kterým mluví mnoho lidí, je to jejich právo, je to něco, co určuje jejich osobnost, podporuje tradice, zvyky, národní cítění. Věřím, že je to důležitá součást každodenního života. Ale přestaňte mi to, do háje, na každým rohu vnucovat. Já se fakt snažím, učím se španělsky, jazyk, kterej jsem nikdy nestudovala a teď v něm mám všechny hodiny ve škole. Snažím se poslouchat, rozumět, chápat. Ale potřebuju trochu pomoct, trochu popostrčit a vy mi v tom opravdu nepomůžete tím, že na mě zatvrzele budete mluvit katalánsky. "Můžete mluvit španělsky?" "No, catalá!" Come ooon, people, oba jsou to vaše jazyky a tady to přehnaný odmítání vlastního státu je někdy až za hranicí snesitelnosti.
4. Metro
Situace se má takhle: metro mě tady sere ještě víc, než normálně. Přijedete-li na dopravní uzel a potřebujete-li změnit linku, ocitnete se v labyrintu chodeb s vydýchaným vzduchem, ze kterých není úniku. Potulujete se pod zemí několik desítek minut, než jste vůbec schopní najít cestu k jinak barevné lince. Dokonce i v Praze na Můstku jsem schopná dostat se ze zelené na žlutou osmdesátkrát rychleji. Nebo: běžíte už tak pozdě do školy, vlezete do metra, cvaknete lístek a zjistíte, že jste na špatné straně. Chcete přeběhnout na druhý směr metra, ale to bohužel na dané zastávce nejde, musíte vylízt z metra, přejít ulici, vlízt do metra,
5. Můj dům, můj..
Tohle se má prosímpěkně asi takhle: domy v centru Barcy jsou dost starý. Jsou historický, krásný, mají atmosféru, ale jsou starý. Čas od času se samozřejmě najde nějaký majitel, který celý barák zrekonstruuje, vymění okna, nechá postavit výtah, zateplí stěny. To se ale opravdu děje jen výjimečně. Většina domů nemá na chodbě sklo v oknech, okna profukují, trouby nepečou, ledničky vrzají a Španělé neví, co s tím. Naše lednička vrzala takovým způsobem, že jsem OPRAVDU jsem musela vzít olivový olej a promazat dvířka a problém byl vyřešen. Moje spolubydlící si málem myslela, že se stal zázrak. Nehledě na to, že dost často v celým domě vypadává elektřina a internetový signál po celé Barceloně a okolí je asi tak třikrát pomalejší než, na který jsme běžně my geek freaks zvyklí (potvrzeno z mnoha stran!). Chápu, že například Skandinávci dbají o domy tisíckrát víc, protože v nich kvůli zimě tráví také tisíckrát víc času, ale přece jenom naučit se řešit běžný domácí opravy je podle mě základ bydlení od dávnověku..
6. Krádeže
Tohle mě fakt nebaví v každým městě. Proč si pořád musím držet kabelku pomalu i nohama, aby mi z ní někdo něco nevytáhnul? Přestaňte mě vopruzovat a padejte makat, sráči.
 |
| Vstup? 17 euro |
6 VĚCÍ, KTERÉ MĚ TĚŠÍ V BARCELONĚ
1. Nečekaná překvapení
Špatně zabočíš a najdeš malý kadeřnictví, kde za oknem právě černoch stříhá malýho bloňdatýho klučinu. Přejedeš zastávku a ocitneš se v úplně novým světě. Anebo jdeš po ulici a najednou ti na rameno zaťuká známej z Česka "No čaaaau!". Barcelona je plná překvapení. Je velikánská a přesto vesnice. Má pořád něco novýho, nečekanýho, nevšedního, ale přijme tě pod svý křídla a udělá ze sebe tvůj domov.
2. Cosmopolitan
Barcelona je jedno z nejmultikulturnějších (uff, málem se mi zamotal jazyk) měst, ve kterých jsem kdy v životě byla. Samozřejmě, že Londýn, Paříž nebo NYC jsou multikulturní habaděj, tady se však kromě běžných imigrantů (Pakistánci, Vietnamci, Mexičani, Arabové...) potkávají národnosti, které se jinde tak často nevidí. Díky španělštině se sem stěhuje mnoho lidí z celé Latinské Ameriky, svou výhodnou polohou láká Barca jak Evropany, tak Afričany i Asijce a Blízký západ a všichni tito tvoří neobvyklou směsku jazyků, zvyků, vůní i zápachů. Do toho všeho se promítá katalánská pýcha a tohle všechno vytváří naprosto odlišnou atmosféru než kdekoli jinde.
3. Přátelství
Všichni mě strašili, že na Erasmu se nehledají pravá přátelství. Podle mě to není pravda. Barcelona je město, kde se kamarádi hledají velice snadno. Lidé jsou daleko otevřenější, ale to nejen místní, ale také my sami, jsme se změnili, tím že jsme sem přišli. Jsme přístupnější. Klidně se začneme s někým bavit ve frontě v sámošce a po zaplacení si s ním domluvíme kafe. Potkáme se na večírku a od té doby spolu trávíme veškerý čas. Ne každý z těchto kamarádů se stane tím opravdovým. Ale najdou se tací, bez kterých si to postupem času tady ani neumím představit. Není to o tom, že se bojíme být sami, a tak se za každou cenu kamarádíme s kýmkoli. Prostě je nám spolu dobře. Každý den se přesvědčuju o tom, že ti, které tady nazývám svými přáteli, za to stojí, že jim věřím a ať jim o sobě řeknu cokoli, neotočí se ke mně zády. Může se stát, že až odjedeme domů, bude těžký udržet tenhle friendship až do smrti. Nikdy si ale neřeknu, že to byla jen nějaká náplast, nějaký "náhradní" kamarádství v cizím městě.
4. Noční úklid
Někdy se může zdát, že se k večeru na ulicích tvoří binec. Všude se válejí pytle s odpadky, staré televizory, sedačky, stoly.. Kontejnery tady pravděpodobně neexistují, takže všichni vynáší koše před barák. Co je ale skvělý, že každou noc projíždí městem auta, který nejenom odváží všechny odpadky na skládku, ale taky vysílají sběrače odpadků do ulic, na pláže a do parků a celý město se tak ráno leskne čistotou.
5. Kola & skejty
Barca je jako stvořená pro milovníky městské cyklistiky, skejtování, longboardingu či jiných aktivit. Na rozdíl například od Prahy nejsou všude místo chodníku kostky, řidiči jsou zvyklí dávat pozor a neterorizují cyklisty na silnicích. Dá se dojet prakticky všude a jediným problémem tak zůstává kličkování mezi lidmi. A krádeže kol, samozřejmě.
6. Slano
No jo, no jo, jenže ono to moře je fakt strašně důležitej element. Nabíjí energií a voní a je mi s ním dobře. V říjnu si ještě pořád můžu jít zaplavat a nechat se unášet na vlnách. A i když je zima, můžu prostě jenom sedět v písku a dívat se na někonečný modro. Miluju.
A taky to, že se v barech nekouří a já tak ráno nesmrdím jako po večeru prosezeným v komíně.
 |
| a doma prší |
