Zdravím Vás, dočetl jsem Váš zajímavý příspěvek v Respektu a rád bych se zeptal, zda mladí Španělé pořád sázejí na domov nebo je tuzemská krize nutí měnit návyky (třeba víc na sobě pracovat, učit se jazyky, zkusit to někde jinde). Ač to zavání rouháním a skutečně bych nerad, aby se obdobná situace projevila i u nás, krize je taková zrychlovačka dějin a Španělům to třeba pomůže hnout se z místa (stejně jako Němcům před 10 lety) – politicky i sociálně, neboť dost věcí budou patrně muset začít dělat jinak. Další otázkou je, zda masové demonstrace mají nějaký vliv, zda španělská reprezentace (nemyslím Xavi, Torres a spol.) reaguje na tento společenský tlak nebo nemůže, nesmí (kvůli půjčkám apod.), případně jestli častý výskyt národních protestů tak trochu nedevalvuje celé snažení a nemění ho na svérázný kolorit, na nějž se dá prostě zvyknout, a pak to znáte (aneb slovy britské TV perly Yes, Minister) – 2 dny v novinách, 14 dní ministerských memorand, krize na Středním východě a vláda je z toho venku. Nedokážu si představit, co by muselo nastat u nás, abychom zaplnili václaváky – polovina vlády obviněná z korupce, čtvrtina eráru pravidelně rozkradená a beze studu si řeknou ještě o další peníze z našich kapes a kapsy už nestačí, takže nezbývá než rozbít (či porazit) prasátko a kdo ho nemá, pak babo (Kalousku) raď. Občas si u nás připadám jako ta pověstná žába v kastrolu s horkou vodou, nejdřív to vypadá jako lázně, ale najednou to kolem vře a nestíhám vylézt, jenže je již pozdě. Co by Vás osobně přinutilo jít do ulic? Nakonec bych chtěl poděkovat za inspiraci pro kapitolu v diplomce, měl bych ovšem ještě několik otázek, bylo by možné je někam zaslat? Omlouvám se za vlezlost, avšak jako u budoucí, vlastně i současné žurnalistky předpokládám analytickou duši, pozorovací schopnost a vůli dát věci do souvislostí, které by mi mohly pomoci. V případě času a zájmu van.dvorak@gmail.com. Děkuji. Ivan Dvořák
Zdravím Vás,
OdpovědětVymazatdočetl jsem Váš zajímavý příspěvek v Respektu a rád bych se zeptal, zda mladí Španělé pořád sázejí na domov nebo je tuzemská krize nutí měnit návyky (třeba víc na sobě pracovat, učit se jazyky, zkusit to někde jinde). Ač to zavání rouháním a skutečně bych nerad, aby se obdobná situace projevila i u nás, krize je taková zrychlovačka dějin a Španělům to třeba pomůže hnout se z místa (stejně jako Němcům před 10 lety) – politicky i sociálně, neboť dost věcí budou patrně muset začít dělat jinak. Další otázkou je, zda masové demonstrace mají nějaký vliv, zda španělská reprezentace (nemyslím Xavi, Torres a spol.) reaguje na tento společenský tlak nebo nemůže, nesmí (kvůli půjčkám apod.), případně jestli častý výskyt národních protestů tak trochu nedevalvuje celé snažení a nemění ho na svérázný kolorit, na nějž se dá prostě zvyknout, a pak to znáte (aneb slovy britské TV perly Yes, Minister) – 2 dny v novinách, 14 dní ministerských memorand, krize na Středním východě a vláda je z toho venku.
Nedokážu si představit, co by muselo nastat u nás, abychom zaplnili václaváky – polovina vlády obviněná z korupce, čtvrtina eráru pravidelně rozkradená a beze studu si řeknou ještě o další peníze z našich kapes a kapsy už nestačí, takže nezbývá než rozbít (či porazit) prasátko a kdo ho nemá, pak babo (Kalousku) raď. Občas si u nás připadám jako ta pověstná žába v kastrolu s horkou vodou, nejdřív to vypadá jako lázně, ale najednou to kolem vře a nestíhám vylézt, jenže je již pozdě. Co by Vás osobně přinutilo jít do ulic?
Nakonec bych chtěl poděkovat za inspiraci pro kapitolu v diplomce, měl bych ovšem ještě několik otázek, bylo by možné je někam zaslat? Omlouvám se za vlezlost, avšak jako u budoucí, vlastně i současné žurnalistky předpokládám analytickou duši, pozorovací schopnost a vůli dát věci do souvislostí, které by mi mohly pomoci. V případě času a zájmu van.dvorak@gmail.com. Děkuji.
Ivan Dvořák